Finálová řeč: Matty

Sedmnáct dní je pryč a z patnácti soutěžících jsem zbyl jen já a Karel. A vy, porotci, teď rozhodnete, kdo z nás si více zaslouží výhru. Vím, jsou tu mnozí, kteří by si finále zasloužili třeba víc než my dva. Za všechny stačí Bjorn. U něj není třeba spekulovat, že by tuhle sérii vyhrál. Podíváme se teď na nejdůležitější kroky mé hry, odhalíme spolu mé tahy a mé chyby. Nebudu vám nijak zapírat, jak co bylo, a nechám vás, abyste si udělali obrázek sami.

Hned po rozdělení kmenů jsem se dostal v Limpopu do dobré pozice, hlavně díky tomu, že jsem kmeni zařídil vlajkou první výhru. Normálně jsem typ, co okamžitě navazuje aliance, ale tentokrát jsem to vzal jinak a řekl jsem si, že počkám, kdo se ozve mně. A přišel Vrabejka, jestli bych nešel do spojenectví s Johnym. Johnyho jsem se obával, znal jsem jeho vášeň pro kameny, však jsme také v době, kdy byl venku Nestrix a my plánovali další radu, vážně uvažovali, že místo něj oslovíme Jamese. Jenže jsme vytrvali ve slově Johnymu a tady jsme tvrdě narazili. Mě zachránila remíza a Vrabejka byl venku. V tu chvíli jsem se octl v hodně prekérní pozici, protože James měl podle všech zákonů odplaty právo mě vyhodit. On mi ale odpustil s tím, že hru nezačal ještě hrát. Pak přišlo promíchání a Bjorn mě požádal o spolupráci spolu s Maldou a Petrem. Vypadalo to, že by náš kmen v tomhle složení mohl vyhrávat, Bjorn byl specialista na rychlostní výzvy, já na tvořivé, a někdo z vás mě možná poprávu nazval chodící encyklopedie. S Bjornem jsme se obávali Johnyho, takže jsme naplánovali vypuštění výzvy, ale nepříliš okatě, s tím, že ho vyřadíme. Jenže tady jsem já spolu s ním v téhle hře narazil podruhé – a trochu ironicky. Vyhráli jsme a Johny zůstal. Další výzvu jsme tedy chtěli nechat na něm, to byl ten příběh na deset vět. Jenže Johny nic neposlal a tak to bylo na mě. Zase trocha ironie, bál jsem se, že znova vyhrajeme, ale James mě a celý náš kmen zadupal do země. 

Na kmenové radě měl tedy jít Johny. Ale v tu chvíli mě oslovil Nedbik, jestli nechci rozbít Bjornovu alianci s ním a Johnym. Bjorn odešel na ostrov, takže se to zdálo proveditelné. Nakonec jsem na to, po velkém váhání, přistoupil, jakkoliv jsem se bál Johnyho – tak logicky, když jsem u něj jednou nepochodil. Jenže, to už začíná být k smíchu, jsem narazil potřetí za devět dní… Zkrátka, když se daří, tak se daří. Johny slovo dodržel, ale Petr vytáhl imunitu a Johny byl venku, a já měl znova jako zrádce terč na zádech. Jenže Bjorn mi z nějakého důvodu odpustil. Potom přišlo sloučení a on se mnou dál počítal. Na první radě jsme těsně vyřadili Jamese a jako další se dohodli na Nedbikovi. Tentokrát jsem už dané slovo dodržel, zato Nedbik se z nějakého důvodu obrátil proti mně, když jsem mu řekl, že to nemá šanci, a na další radě jsem málem odešel. Naštěstí se Karel po revotu přiklonil k nám a já ještě zůstal. Bjorn potom vyhrál třetí imunitu v řadě, a v tu chvíli jsme se dohodli na kulišárně, že všichni, i on, budou hlasovat proti mně, ale já použiji jeho symbol. Bjorn si tím chtěl pro sebe zajistit lepší pozici. Já vyrušil pět hlasů, přišla další remíza a Malda byl venku. Pak jsem mohl konečně klidně dýchat, když jsem vyhrál imunitu, zato Bjorn byl rázem na špalku. Mohl jsem ho vyřadit, ale hodně jsem mu dlužil, takže jsem zapracoval na ostatních. Bohužel jsem poslal hlas ve chvíli, kdy se Bjorn rozhodl změnit plán. Čtvrtá moje kapitální chyba v téhle sérii, a Bjorna to málem stálo a mělo stát místo. Na jednu stranu by se mi dýchalo lehčeji, na druhou bych si přišel jako zmetek. I když to Sářino odstoupení za něj nebylo vůbec podle pravidel, ale to už bylo řečeno. Pak přišla ta legendární fotovýzva, po které Bjorn vypěnil a vypěnil právem. V tu chvíli už mi ale bylo jasné, že nemám šanci ho tu udržet, a popravdě jsem za to byl rád, ani já bych ho ve finále neporazil. A aby se vyhnulo překvapení, volil jsem svého největšího spojence, kterému se tímto omlouvám. Pak už jsme byli jen čtyři, a situace pro mě byla jasná – vyhrát obě imunity, nebo vyletět. První krok se mi podařil, zbytek jsem ve vědomostní výzvě úplně deklasoval, ale neberte si to jako vychloubání. Petr se mě snažil přesvědčit, ať volím Karolínu, ale mně šlo o to rozbít tu dvojku Petr – Karel, která by spolu šla do finále, kdybych prohrál poslední výzvu. Navíc Karel se také rozhodl svému spojenci vrazit nůž do zad a Petr byl venku. Když jsme zbyli tři, otevřeně jsem Karlovi napsal, že si nechci jít pro snadnou výhru, pokud vyhraju poslední imunitu, a vezmu ho do finále, třebaže chápu, že on to neudělá. A to slovo jsem po výhře té nejdůležitější imunity dodržel, a tak jsme tady oba.

Abych to shrnul, je mi jasné, že jsem v téhle sérii udělal několik taktických bot, minimálně ty čtyři, které jsem vám vyjmenoval, a nebýt Bjorna, nejsem tady. Ale na druhou stranu si myslím, že jsem se nebál tahů a nebál jsem se hrou zamíchat. A proto si podle mě zasloužím výhru o něco víc než Karel, byť i on hrál dobře. Dokázal jsem se několikrát vykřesat z nebezpečné pozice, byť mi pomohla i velká porce štěstí. Vyhrál jsem tři imunity, a dával jsem do hry, co jsem mohl. A teď, ať finále dopadne jakkoliv, se můžu sám na sebe podívat a říct si, že jsem hrál dobře. Rozhodnutí je samozřejmě na vás a já ho budu respektovat. Ale udělal jsem pro výhru v téhle sérii maximum a jsem spokojený s tím, jak jsem hrál. Toť za mě. Děkuju všem za hru a uvidíme se u finálového čtení. Matty.